Zprávy

Por. Barbora Nová, české letectvo: Z aeroklubu k airbusu // Humans of NATO Days

Barboru Novou zájem o armádu a letadla během střední školy dovedl až k zajišťování údržby letounů L-410 a Airbus A-319 v hodnosti poručíka. V rozhovoru popisuje běžný den na základně i při akcích typu Dnů NATO v Ostravě & Dnů Vzdušných sil AČR, co ji na práci technika nejvíc baví a jaké to je být ženou v mužském prostředí armádního letectví. Sdílí také inspiraci pro mladé lidi, kteří uvažují o kariéře v armádě.

Co vás přivedlo k práci letecké mechaničky? Snila malá Barborka o tom, že bude v armádě a starat se o letadla?
Kdysi by mě to ani nenapadlo, ale během gymnázia jsem se začala zajímat jak o armádu, tak o letadla jako taková, začala jsem létat v aeroklubu a hned jsem věděla, že to bude obor přímo pro mě. Následovala vysoká škola – Univerzita obrany v Brně, Fakulta vojenských technologií, obor Letecká technika – draky a motory a pak už nástup k útvaru, první typovka (na L-410 Turbolet), nějaká praxe, druhá typovka (na Airbus A-319) a už jsme, po skoro třech letech na základně, v současnosti.

Jaké letouny vám nejvíce padnou pod ruku?
Těžké odpovědět. Pod rukama mi prošly pouze dva typy, ale mám kladný vztah k oběma. L-410 je podstatně menší než airbus, tak je o něco přístupnější. Naproti tomu Airbus má více systémů, které obsahují více prvků, častěji tam člověk přijde do styku s výměnou agregátů a může se v tom více takzvaně vrtat.

Působíte u 24. základny dopravního letectva. Je nějaký letoun, který na základně nemáte, ale na který byste si jako mechanička ráda sáhla?
Zatím takové ambice nemám. Pořád ještě získávám další a další zkušenosti u svých současných typů a pořád se mám co učit

Byla jste na nějaké zahraniční misi? Pokud ano, můžete nám o ní prozradit více?
Na zahraniční misi jsem nebyla, na to jsem u základny teprve krátce a pokud pomineme misi MFO na Sinaji s letounem CASA, tak technici na mise moc nejezdí.
Na druhou stranu můžeme létat s airbusem jako doprovodný technický personál, takže máme hezkou příležitost se podívat různě po světě. Mě se zatím tato práce bohužel netýká, ještě si potřebuji zvýšit kvalifikaci a hlavně nabrat zkušenosti. Ale je to můj cíl, kam se chci dostat, kam se těším. Zároveň to bude znamenat, že už člověk o tom letadle něco ví a něco umí.

Když se řekne letectvo, většina lidí si na různých pozicích představí muže. Jak lidi obecne reagují, když jim řeknete, co děláte za práci?
Většinou s údivem povytáhnou obočí a chvilku nevěřícně koukají. Pak ale často převládne nadšení, zájem a otázky typu: jak jsem se k tomu vůbec dostala. A pokaždé to mě samotnou nutí k zamyšlení, jak jsem na to přišla. Asi jsem byla ovlivněna už jako malá, aniž bych to věděla, protože můj děda často opravoval převážně auta a všechno uměl rozebrat do posledního šroubku, opravit a zase to složit a zůstalo mi v povědomí, že bych to taky chtěla umět. A jelikož jsem na střední škole zbožňovala matematiku a fyziku, chtěla jsem se ubírat nějakým technickým zaměřením, kde jsem pragmaticky věděla, že i kdybych nešla do armády, tak technické profese jsou žádané.

Nechci tím ovšem odradit ty, kteří matematiku v lásce nemají, i takových je na letišti spousta.

V rámci modernizace armády je v plánu pořízení letounu C-390? Jak se na něj připravujete?
Já osobně nijak, letoun bude umístěn na jiné letce a mými nosnými typy zůstávají Airbus A-319 a L-410 Turbolet.

V rezortu Ministerstva obrany ČR už působily dvě generálky. Narážíte ještě na nějaké skleněné stropy? Nebo už mají ženy stejné zacházení a možnosti jako muži?
Řekla bych, že možnosti ženy mají stejné. Pokud chtějí nějakou práci dělat, nevidím důvod, proč by to nešlo, snad s výjimkou nějakých bojových skupin a podobně, ale o těch toho moc nevím. Co se týče zacházení, asi je to na konkrétním kolektivu. Někde už mohou být na ženy zvyklé, ale někde jsou pořád ještě raritou. Osobně si rozhodně nemůžu stěžovat. Na letištích obecně mi přijde kolektiv velice dobrý, tak s přijetím nebývá problém a pak už záleží na člověku, jestli chce dělat svou práci dobře, naučit se, co má a zkrátka být plnohodnotným článkem.

Chtěla jste si někdy zkusit, jaké to je, pilotovat letadla, o které se staráte? Nebo jste radši nohama na zemi?
Jak už jsem zmínila, ve vzduchu jsem začínala. Sice ne s dopravními letadly, ale mám velice dobrou představu, jaké to je pilotovat letadla a být naopak tam nahoře. Pomohlo mi to i ze začátku si uvědomit souvislosti a ta údržba a opravy letadel mi pak ani nebyly tak cizí. Ale právě vzhledem k tomu, že pilotní průkaz už jsem měla a zajímala mě ta technická část, tak jsem pokračovala do armády, kde se můžete věnovat zajímavým kusům techniky.

Jak vypadá váš běžný pracovní den - na základně a během akce, jako jsou Dny NATO v Ostravě a Dny Vzdušných sil AČR?
Běžný pracovní den se těžko popisuje, přijde mi, že žádný den není stejný. Může být jak poklidný, do práce přijdu klasicky v 7:00, začínáme poradami, kde si naplánujeme práce, kdo a kam půjde, vyřešíme nutné záležitosti a pak jdeme například vyměnit blok, nebo třeba ventil na airbusu. Někdy se jedná o drobné práce, které zvládneme za dopoledne a jindy je to např. A-CHECK (práce, co se dělají po třech měsících), který zabere i více dnů. Jindy jde zase člověk připravovat letadlo, které má někam letět, nebo ho naopak chytat, když přilétá, a udělat tzv. poletovku, to se bavíme v řádu hodin. Tady už to bývá někdy sranda, protože se zvláště na poletovce může vyskytnout nějaká závada, kterou člověk navíc řeší, nebo letadlo přilétá/odlétá hodně brzy ráno, či hodně pozdě večer, alespoň co se týče airbusu.
Umí to zkrátka být různorodá práce a líbí se mi, že nesedím celý den v kanceláři za stolem. Ač nad dokumentací člověk také stráví spoustu času a je to neoddělitelná součást technické práce. Zvlášť tedy u důstojníků tato papírová práce (nebo možná přesněji počítačová) někdy převládá a nestává se výjimečně, že zabere i celý den.

Naopak během akce, jako jsou Dny NATO, vypadal můj den úplně jinak. Konkrétně v roce 2025 jsem na Dnech NATO vůbec nedělala svou práci, tedy nestarala jsem se o letadla, ale vypomohla jsem například v našem stánku 24. základny, kde jsme návštěvníky informovali o naší základně, o své práci, nebo jsme natáčeli krátká videa, opět abychom nejen návštěvníky informovali o tom, co je čeká, na co se mají těšit.

Co vás na této práci nejvíc baví?
Technika. Ta technická část mě pořád fascinuje a moc mě baví. Stejně tak určitá rozmanitost, každý den není jak přes kopírák. Navíc, co si budeme říkat, jsem ve skvělém kolektivu, a to dělá hodně, člověk do práce chodí rád.

Co byste vzkázala mladým lidem a specificky ženám, které uvažují o kariéře u letectva nebo v armádě?
U letectva je krásně. Ať už chcete mít možnost se podívat po světě nebo se zahrabat v letadlech, letectvo vás nezklame. Je tu spousta různých pozic, které mohou vyhovovat právě vám. A pokud byste náhodou nechtěli jít k „modrým“, myslím si, že armáda nabízí spoustu jiných zajímavých profesí.