Zprávy

BamBam, Německé letectvo: Stát se pilotem bylo nejtěžší, co jsem kdy udělal // Humans of NATO Days

Podplukovník Michael „BamBam“ Schaudienst z 31. taktického křídla „Boelcke“ německého letectva se během Dnů NATO v Ostravě & Dnů Vzdušných sil AČR předvedl v opravdu speciální letecké ukázce. Nad mošnovským letištěm jsme měli možnost vidět jedno z jeho posledních vystoupení s letounem Eurofighter Typhoon, když v roli display pilota skončil jen týden poté na Malta Airshow. V tomto rozhovoru se otevřeně baví o strachu i radosti při jeho prvním sólovém letu, o vášni, která ho držela během let výcviku, a o momentech, kvůli kterým se stále miluje létání.

Co vás motivovalo stát se stíhacím pilotem a jak vaše cesta v německém letectvu začala?
To, co mě motivovalo stát se stíhacím pilotem, byl film Top Gun. Zní to možná otřepaně, ale ten film jsem opravdu viděl a po jeho zhlédnutí jsem si řekl: chci se stát stíhacím pilotem. A jak jsem začal? Všichni musíme začít stejně. Musíte se přihlásit, projít všemi testy, a nakonec být přijati. Pak začnete na důstojnické škole a zahájíte svůj pilotní výcvik.

Kolik vám bylo, když jste film viděl? Co vás nejvíc utvrdilo v tom, že chcete být pilotem?
Nejsem si úplně jistý, ale pravděpodobně mi bylo 12 nebo 14 let. Film jsem prostě zbožňoval. Líbilo se mi létání, scény, výhledy. To byl první pohled do života pilota. Líbily se mi vtipy, které tam padaly, ale hodně mě také zaujala soutěživost. Připadalo mi, že všichni chtějí být ti nejlepší z nejlepších, a přitom už byli tak dobří. To mě opravdu motivovalo. Soutěživost byla rozhodně velký faktor.

Jaké to bylo poprvé sedět v letadle?
Poprvé jsem měl strach. Už během výcviku, když jsem měl ruce na ovládání, jsem se bál. A myslím, že nejstrašnější den mého života byl, když mi řekli, že musím letět sólo, úplně sám, a udělat tři nebo čtyři přistání. Opravdu jsem si myslel, že zemřu. Šance byly padesát na padesát. To byl nejstrašidelnější den mého života.

A jak se vám to podařilo zvládnout?
Bylo to v pořádku. Dalo by se to nazvat kontrolovaným pádem. Šlo to určitě lépe, než jsem čekal, ale nebylo to hezké. Přežil jsem to, zjevně, ale bylo to děsivé.

Odkud pochází vaše volací jméno BamBam, je za tím nějaký příběh?
Za každým volacím jménem je vždy příběh. Ale tyto příběhy obvykle patří pilotům, protože za nimi je vždy něco vtipného. Takový příběh se obvykle vypráví u piva, ne v rozhovoru. Takže ano, příběh za tím existuje, ale tady ho sdílet nebudu.

Jak volací jména obvykle fungují? Odkud je máte?
Když jste pilot, pořád vás drží nohama na zemi. Je opravdu těžké se to naučit a lidé, kteří vás učí, jsou daleko před vámi. Na začátku se vám zdají jako bohové kvůli tomu, co dokážou a co vy ne. Na začátku děláte hodně chyb, protože je to náročné a začínáte od nuly. Vždy vznikají super vtipné příběhy. Po čase máme tzv. „roll call“, kdy se všichni piloti sejdou. Trochu se přitom pije. Odejdete z místnosti a lidé vypráví příběhy o vás. Nakonec mají deset až patnáct příběhů a jeden se uchytí. Řeknou: tohle je nejlepší a nejvtipnější příběh, tak ho použijeme jako jméno. A pak vás tak začnou oslovovat.

Co pro vás znamená létání s letounem Eurofighter Typhoon?
Dřív to pro mě bylo všechno. Bylo to můj největší životní cíl – stát se pilotem. Bylo to také to nejnáročnější, co jsem doposud udělal. Poprvé, když jsem ho pilotoval, byl to jeden z největších okamžiků mého života. Byl jsem nesmírně hrdý. Ale v momentě, kdy dosáhnete cíle, řeknete si: hotovo, co dál? Na začátku jste nervózní, musíte se pořád učit. Teď si to už opravdu užívám. Viděl jsem hodně, zažil hodně a cítím se docela komfortně. Teď si prostě užívám každý let, i ty ukázkové.

Je těžké stát se pilotem?
Pro mě ano. Pravděpodobně to bylo nejtěžší, co jsem kdy udělal.

Jak vypadá vaše rutina před ukázkovým letem?
I měsíce před tím, než začnu vystupovat, ukázku mentálně trénuji. Sedím někde, zavřu oči a snažím se přesně cítit všechny pohyby, které bych dělal v letadle. Rychlost, plyn, pohyby kniplem, působení přetížení, dýchání – všechno. Snažím se to udělat co nejrealističtější, včetně emocí. Mozek vlastně nerozlišuje mezi představou a skutečným provedením. Udělal jsme to již asi dvatisícekrát, takže to mám pevně zaryté v paměti. Teď to projdu jednou před letem a jednou při pojíždění a pak startuji.

Který manévr je nejnáročnější a který je váš oblíbený?
Nejnáročnější je zpomalení pro pomalý let, protože Eurofighter zpomalovat nechce. Snažím se být co nejblíže cíli, což mi dává velmi málo času na zpomalení. To je pro mě nejtěžší. Můj nejoblíbenější je vzlet, protože pořád miluji akceleraci Eurofighteru. Je nepřekonatelná. V tom okamžitu začíná ukázka a já miluji zapnutí přídavného spalování a zrychlení.

Máte srovnání s jinými letadly?
Létal jsem s Grobem 120 Alpha, T-6, T-38 a jednou jsem měl let ve dvojmístném F-16. Ve srovnání s nimi je to úplně jiné.

Je to 25. ročník Dnů NATO v Ostravě & Dnů Vzdušných sil AČR. Jaký je váš dojem z akce?
Moc se mi líbí. Je to velmi dobře zorganizované. Potkali jsme spoustu skvělých lidí, Češi jsou super milí. Večeřeli jsme v centru Ostravy a všichni byli otevření a přátelští. Opravdu si to užíváme.

Co je vrcholem vaší kariéry display pilota?
Vrchol pro mě je setkávání s ostatními lidmi, ostatními display piloty a pouto, které máme. Jsou jediní, kdo opravdu ví, čím procházíte, jaké to je, co děláte. Myslím, že nikdo jiný to úplně nepochopí, protože každý si myslí, že je to jen zábava. A je, ale je to také nebezpečné. Jste tak blízko k zemi, tak rychlí. Jedna chyba vás může pokaždé zabít. Takže pokud máte špatný den, víte, že jste špatně spali, myslím, že nikdo jiný si to úplně nepředstaví.
Také miluji kontakt s veřejností, hlavně s dětmi. Chtějí fotky, ptají se, dělají vtipy, zajímají se, co děláte. Letadlo je pro ně hlučné a nové. Vidět jejich úsměvy mě vždycky povzbudí. Miluji to.

Můžete se podělit o nějakou vtipnou historku?
Za svou kariéru jsem nasbíral neomezené množství vtipných historek. Jedna ze včerejška. Vyzvedli nás z hotelu a poprvé v životě jsem jel s policejním doprovodem. Jeli jsme ve Škodě a řidič sledoval policii. Zeptal jsem se ho, jestli to už někdy zažil – řekl ne. Zeptal jsem se, jak se cítí, a řekl: „Cítím se jako James Bond.“ To bylo opravdu vtipné

Máte nějaké koníčky, které by lidé nečekali?
Miluji sport, posilovnu, jízdu na kole. Zajímám se také o finance a akcie. Co by lidé nečekali, je, že u smutných filmů pláču jako malé dítě. Obvykle nejsem emocionální, ale smutné filmy mě vždy dostanou.

Co byste řekl někomu, kdo chce být pilotem?
To se netýká jen pilotování, ale čehokoli v životě. Pokud uvnitř sebe cítíte hlubokou touhu, musíte ji následovat, musíte za ní jít. I když se vám nepodaří uspět, musíte to zkusit. Myslím, že o tom život je. Budete dělat chyby. Poučte se z nich. Ale pokud nebudete následovat svou vášeň a příležitosti, nebudete šťastní. Následujte srdce, jděte za tím, dělejte všechno, co můžete. Nemějte plán B. Opravdu za tím jděte.

Chtěl byste něco říct našim návštěvníkům a sledujícím?
Chci poděkovat všem za zájem a podporu. Kdyby lidé nepřišli, žádné show bychom nedělali. Jediný důvod, proč jsme tady, je, že lidé věnují čas a peníze, aby se přišli na nás podívat. Bez nich bychom tu nebyli. Takže chci všem poděkovat za čas, který věnovali tomu, aby nás viděli.