Zprávy

Italské letectvo: Miluji tenhle život, ale dokáže být velmi náročný

Kapitán Jacopo Fainozzi Perini, volacím znakem Conte, přibližuje svět vojenského létání tak, jak ho návštěvníci běžně nevidí. V rozhovoru vypráví o cestě z leteckého klubu v Bergamu do kokpitu C-130, o výcviku v USA, o misích od para-operací až po evakuaci Kábulu či zásobování Antarktidy. Otevírá i méně viditelnou stránku své práce – roli velitele, který musí udržet posádku v pohodě i během dlouhých nasazení. Výsledkem je upřímný a strhující pohled do života pilota, který létání bere jako poslání i radost zároveň.

Mohl byste se představit? Kdo jste a co děláte?
Ano, samozřejmě. Jmenuji se kapitán Jacopo, volací znak Conte. Jsem velitelem tady na statické ukázce v Ostravě. Především vám moc děkuji, že jste nás pozvali. Miluji Českou republiku. Je to země, kam, když můžu, jezdím na dovolenou pokaždé. Miluji ji. Takže děkuji.

Co se týče mě: Do letecké akademie jsem vstoupil před 15 lety, v roce 2010. Má cesta byla taková standardní pro vojenského pilota v Itálii. Pět let jsem strávil v Neapoli na Letecké akademii. Tam musíte studovat mnoho předmětů, které ani přímo nesouvisejí s létáním, ale spíš s vedením lidí. To proto, že naše práce není jen být pilotem — jsme také důstojníci a velitelé.

Dnes je mou hlavní povinností létat. Za pár let to bude velet lidem. Po akademii jsem v roce 2015 strávil rok v Texasu, kde jsem získal první stupeň vojenské pilotní licence na letounu Texan T-6 II. Po roce jsem se vrátil do Itálie a dokončil vojenskou pilotní licenci na Piaggio P180, letadle pro komerční a zdravotnické účely. Naučil jsem se, co znamená létat jako člen posádky, ne jako sólo pilot.

Poté jsem byl v roce 2017 přidělen k 46. letecké brigádě v Pise, kde jsem absolvoval výcvik na C-130. Trvá asi rok a půl získat plnou “combat-ready” kvalifikaci, protože je to komplikované letadlo.

V roce 2021 jsem byl nasazen v Afghánistánu a působil tam jako operační důstojník při evakuaci Kábulu. Byla to velmi zajímavá zkušenost. O rok později jsem začal kurz velitele letounu a poslední tři roky jsem velitelem posádky. A jsem hrdý, že mohu být tady a velet C-130 v Ostravě.

Bylo vaším dětským snem stát se pilotem?
Ano, samozřejmě. Především jsem vyrůstal na těstovinách a sledování přistání letadel. Mé rodné město je Bergamo. Můj otec je rekreační pilot, takže každou neděli jsem byl v aeroklubu a sledoval přistání letadel. A pak — narodil jsem se v roce 1989. V roce 1986 vyšel film Top Gun, takže mé dětství bylo: neděle v klubu a pak dvakrát až čtyřikrát týdně jsem musel vidět Top Gun. Takže jsem vyrostl s tímto snem a cílem stát se pilotem. Přesněji — vojenským pilotem.

Co z italského vojenského letectva nejvíc překvapuje nebo zajímá návštěvníky Dnů NATO?
Itálie je letos speciálním partnerským státem Dnů NATO. A jsem si jistý, že návštěvníci ocenili rozmanitost letadel, která jsme do Ostravy přivezli: od dopravního C-130, přes námořní Harrier, až po F-35, nejnovější generaci stíhaček. A také moji kolegové předvádějí M-346, cvičný letoun, který považuji za nejpokročilejší na světě.

A také C-27J, což je taktický transportní letoun, který tu předvádí akrobacii a věci, které běžné nákladní letadlo normálně nezvládne. Ale díky mým kolegům dělá i akrobacii.

Itálie může NATO nabídnout širokou škálu schopností: letecký transport, výcvik, elektronický boj i odzbrojování.
Není tu vystavený, ale máme i letouny časného varování s radiolokátorem — Gulfstream G550. Itálie není velká země, ale naše letectvo dokáže pokrýt celou škálu potřeb moderního vojenského letectví. V podstatě dokážeme v malém měřítku téměř vše.

Když mluvíme o C-27J Spartan — jak je možné, že tak velké letadlo je tak obratné?
C-27 jste mohli vidět v dynamické ukázce, já létám s C-130. C-27 je jiné letadlo — dva motory vs. čtyři motory. Vypadají podobně, ale C-27 je 100% italský projekt. Je navržen pro velmi taktické létání. Je velmi obratný a snadno manévrovatelný. Testovací piloti na něm dokázali létat akrobacii — samozřejmě letoun byl bez nákladu a tak. Je to velmi náročné, aby to zvládl nákladní letoun. Ale díky speciální konstrukci a schopnostem mých kolegů to dokáže.

Chtěl byste zkusit něco z těch akrobatických věcí s tímto (C-130) letadlem?
Och, moc rád. Víte, jsem pilot C-130 a mým úkolem je létat kamkoli na světě, přepravit cokoli kamkoli, za jakýchkoli podmínek. Ale miluji všechna letadla. Klidně i letoun Cessna — za mně fakt jakýkoliv.

Jak vypadá váš typický pracovní den?
To je dobrá otázka, protože na ni nemám odpověď. Upřímně, nemám typický den. Záleží to — pokrýváme širokou škálu činností. V pondělí mohu letět někam s personálem. Den poté mohu létat nad Pisou kvůli výsadkovým aktivitám. Ve středu se třeba zapojím do air-to-air aktivit.

A jako starší kapitán a důstojník se musím starat o svou letku. Takže někdy řeším personál, protože jim velím. Miluji tenhle život, ale může být náročný, protože nikdy nevíte, co přijde další den.

Co je největší výzvou při létání s tak velkým letadlem?
Když jsem byl kopilot, mým hlavním úkolem bylo létání samotné — plánování, zajištění toho, aby měl velitel letadla všechny informace. To je práce kopilota.

Jako velitel letadla není mým hlavním úkolem létat — to se bere jako samozřejmost. Mým úkolem je být vůdcem týmu. Na C-130 máme obvykle dva piloty a dva loadmastery. Já jsem velitel, ten, kdo rozhoduje. Někdy je to náročné, zvlášť když jste měsíc pryč v částech světa, které nejsou úplně příjemné. Musíte udržet přátelskou atmosféru, dbát na to, aby lidé nebyli ve stresu, aby byli v pohodě, aby neměli problémy doma a mohli se soustředit na práci. Někdy je práce s lidmi mnohem složitější než práce s letadlem.

Ale jako velitel mohu taky říct, že je to skvělé, protože když je mise dokončena bez problémů nebo když vám posádka na konci řekne „Děkuji, jste skvělý velitel“, je to velká satisfakce.

Máte nezapomenutelný zážitek, o který byste se chtěl podělit?
Ano, dva. Ten poslední, velmi příjemný, byl minulý rok, kdy jsem letěl s C-130 do Antarktidy. Strávili jsme měsíc na Novém Zélandu a odtud letěli do Antarktidy zásobit italskou základnu. Přistávali jsme na ledu na moři. Je to fantastická zkušenost, protože ne mnoho lidí bylo v Antarktidě a přistálo tam na ledu.

Létat tam je neuvěřitelné — jiný svět, velká bílá poušť, žádný provoz, nikdo vás nepřijde zachránit. To můžete pochopit jen tak, že to zažijete. To byla určitě nejúžasnější zkušenost mého života. Musím poděkovat italskému letectvu i Itálii, že mi to umožnily.

Druhá byla evakuace Kábulu v roce 2021. Byl jsem zodpovědný za operace letounů C-130. Za 15 dní jsme evakuovali přes 3000 lidí — italský personál i mnoho Afghánců, kteří s námi spolupracovali. Výsledek mě překvapil, protože jiné státy měly letouny C-17, ale my měli pět letounů C-130 a dokázali jsme evakuovat přes 3000 lidí. Vše proběhlo hladce, bez problémů s bezpečností. Bylo to velmi těžké a náročné — mise trvaly 24 až 30 hodin. Od 15. do 29. srpna nebyla jediná minuta, kdy by nad Afghánistánem neletělo italské letadlo.

Zachránili jsme mnoho životů a jsem na to velmi hrdý. O rok později jeden afghánský voják, kterého jsme evakuovali, nastoupil na Leteckou akademii. Napsal mi zprávu: „Teď jsem v Itálii, jsem v bezpečí díky vám a vašemu týmu.“ To bylo velmi dojemné.

Děkujeme za vaši službu. A teď se vraťme zpět k České republice.
Měl jste možnost potkat se s návštěvníky zde na Dnech NATO? Byl nějaký moment něčím výjimečný?
Ano. Omlouvám se těm, kteří se nemohli dostat do letadla, ale včera bylo v areálu 95 000 návštěvníků. To je obrovské číslo a nemůžu pustit všechny dovnitř. Ale byl jsem moc rád, protože mnoho lidí se zastavilo, ptalo se, fotilo. Hodně dětí se zajímá o letectví a o to, co děláme — chápou, že to není o filmech, ale o službě, nejen mé zemi, ale všem západním spojencům. Byl jsem na to hrdý.

Včera, ještě než jsme stihli otevřít letadlo, nás „přepadli“ lidé, kteří se s námi chtěli fotit. To bylo velmi příjemné, protože já jsem úplně normální chlap, je mi 35 let, mám sny i problémy. Jsem obyčejný člověk. Na chvíli jsme si připadali jako superhrdinové — ale jsme úplně normální lidé.

Kdybyste mohl návštěvníkům něco vzkázat, co by to bylo?
Užijte si to tady. Ptejte se, protože jsme tu pro vás. Jsem si jistý, že mezi návštěvníky je mnoho dětí, které sní o tom být pilotem nebo vojákem. Jděte za svým snem, dělejte to, co cítíte, že je správné, a když do toho vložíte úsilí, dosáhnete výsledků.

Chtěl byste ještě něco dodat?
Děkuji České republice. Máte krásnou zemi a doufám, že se brzy vrátím. A pokud na příští rok v Ostravě chcete zase C-130, hlásím se dobrovolně.

Mockrát děkujeme. Bylo nám potěšením.
Děkuji!