Zprávy

Pplk. Mariusz Łapeta, AGAT: Služba ve speciálních silách připomíná rodinu // Humans of NATO Days

Podplukovník Mariusz Łapeta slouží u polských speciálních sil již více než 20 let. Svoji kariéru začínal u Vojenské policie v Gliwicích a později působil u elitní jednotky AGAT, kde se podílel i na výcviku mladých vojáků. Absolvoval civilní studium na Akademii tělesné výchovy a postupně se vypracoval až do struktury velení speciálních sil. V rozhovoru popisuje realitu služby u elitních jednotek, náročný výběrový proces i působení na misích na Blízkém východě. Přibližuje také význam mezinárodní spolupráce v rámci NATO a roli speciálních sil v současném bezpečnostním prostředí, včetně boje s dezinformacemi. Sdílí i osobní pohled na službu, která podle něj stojí především na lidech a psychické odolnosti.

Můžete se nám na úvod představit?
Jsem podplukovník Mariusz Łapeta, tiskový mluvčí Polských speciálních vojsk.

Co Vás inspirovalo ke vstupu do Ozbrojených sil Polské republiky?
Do ozbrojených sil jsem vstoupil hned po studiích, když ještě fungovala základní vojenská služba, tedy – jak se říká – byli jsme k ní povoláváni. Zalíbilo se mi to a bylo mi nabídnuto, abych zůstal. Jsem absolvent civilních studií, dokončil jsem Akademii tělesné výchovy. A tak se vyvíjela moje kariéra. Letos už je to 20 let služby a každý den z nich byl jiný.

Snil jste od dětství o tom, že se stanete vojákem?
Asi ne. Zpočátku jsem přemýšlel o práci u policie, velmi mě to zajímalo. Obecně jsem ale vždycky chtěl nosit uniformu, protože mi záleželo na pomoci lidem. Chtěl jsem čelit hrozbám a jednat tak, aby se občané mé země cítili bezpečně. To mě velmi přitahovalo. Viděl jsem také starší kolegy v uniformách a snažil jsem se o to, abych si ji jednou mohl obléct i já.

Jak tedy vypadala Vaše cesta ke speciálním silám?
Svoji službu jsem začínal u speciální jednotky Vojenské policie v Gliwicích. Následně jsem se dostal k jednotce AGAT, také v Gliwicích, která – mimochodem – byla později reorganizována. Dlouhou dobu jsem tam pracoval v oddělení výcviku. Školil jsem mladé vojáky v oblasti fyzické přípravy, pochodů, lezení a lyžařského výcviku. Bylo to v souladu s mým vzděláním a funkcí vedoucího sekce tělesné výchovy.

V současnosti sloužím v komponentu speciálních sil, tedy v jejich velení – samostatném druhu Ozbrojených sil Polské republiky. Speciální síly tvoří pátý, nejmenší druh ozbrojených sil, ale – jak vždy zdůrazňujeme – nejde o množství, ale o kvalitu. Řídíme se také zásadou, že člověk je důležitější než technika.
Můžeme sledovat situaci na Ukrajině – techniku lze dodat vždy, ale vycvičený personál nelze ničím nahradit. Bohužel dosažení takové úrovně výcviku trvá dlouho a, co je důležité zdůraznit, ne každý se na to hodí.

Jak tedy vypadá typický den vojáka speciálních sil?
O „typickém“ dni je těžké mluvit, protože v této službě každý vypadá jinak. V praxi ale většinu času trávíme mimo domov. Chtěl bych zde vyjádřit obrovský respekt a vděčnost našim rodinám, které snášejí naši nepřítomnost a do jisté míry ji akceptují. Často cestujeme, nejen v rámci naší země, ale i do zahraničí. Spolupracujeme s mnoha státy NATO, včetně české armády, které si velmi vážíme jako partnera.

V souvislosti s povodněmi v roce 2024 – v Polsku se říká, že skuteční přátelé se poznají v nouzi. A skutečně se ukázalo, že pomoc našich kolegů pilotů, kteří disponují vrtulníky, velmi specifickými a unikátními v rámci ozbrojených sil NATO, umožnila zachránit několik obcí postižených povodněmi.

Jaké mise a úkoly jednotky speciálních sil nejčastěji plní?
Speciální síly jsou elitní formace. Používají se všude tam, kde na světě dochází ke krizovým situacím – aby jim předcházely a zabránily tomu, aby se hrozby dostaly do naší země nebo do jiných států NATO. Jsou to malé, dokonale vycvičené a vybavené týmy. Velmi často působíme v zahraničí a plníme úkoly zaměřené na neutralizaci hrozeb přímo na místě, ještě než se rozšíří dál. Působíme po celém světě.

Jakých misí jste se zúčastnil?
Já jsem se účastnil mise na Blízkém východě. Jde o velmi nestabilní a nebezpečný region, který je mi obzvlášť blízký. Několikrát jsem byl v Libanonu a v Sýrii. Jsou to místa, kde je situace dodnes obtížná. Myslím, že kdyby tehdy včas zasáhly speciální síly a podařilo se udržet stabilitu, mohlo to vypadat jinak.

Jaká byla Vaše funkce na těchto misích?
Byl jsem velitelem čety jako mladý voják. Odpovídal jsem za plánování a realizaci hlídkových úkolů. Byla to také velmi těžká mise, protože tam zahynulo šest našich kolegů ze Španělska. Velmi jsme to prožívali. Navázal jsem také blízké vztahy se španělskými vojáky. Obzvlášť těžké bylo loučení s padlými kolegy na základně Cervantes v Libanonu.

Služba ve speciálních silách není pro každého, dostanou se tam jen ti nejlepší z nejlepších. Jak toho dosáhnout?
Laťka je nastavena opravdu vysoko. Klíčová je nejen fyzická kondice, kterou je třeba neustále rozvíjet každodenním tréninkem, ale také péče o sebe v mnoha dalších oblastech, včetně stravování. Neustále rozvíjíme své schopnosti a dovednosti. Dá se říct, že jsme v mnoha oblastech určitým způsobem průkopníci.

Velmi důležitá je také psychická odolnost. Psychologické testy, výběrové řízení a šest dní horských operací, které je nutné absolvovat, aby se člověk vůbec dostal do služby, způsobují, že v praxi pak méně záleží na vojenské hodnosti a nejdůležitější je člověk. Často se setkávám s kolegy, kteří se ode mě liší prakticky jen hodností. Mají podobné vzdělání, znalost jazyků, zkušenosti z misí – jediný rozdíl je v tom, že já sloužím déle, takže mám víc „frček“. Právě díky tomu služba ve speciálních silách připomíná rodinu. Jsme velmi úzce propojeni a fungujeme jako jeden tým.

Bez ohledu na to, v jaké jednotce sloužíme – v Polsku funguje pět jednotek speciálních sil. Jednou z nich je gliwický AGAT, nazývaný „solí černé země“. Je to opravdu elitní formace, která se trvale zapsala nejen do struktury polských ozbrojených sil, ale je uznávaná i ve světě, což mě velmi těší, protože jsem měl podíl na jejím vzniku.

Jak se během Vaší služby změnil Váš pohled na svět?
Stal jsem se více uvědomělým. K nám, vojákům, se dostává více informací týkajících se hrozeb a bezpečnostní situace. Žijeme v době tzv. hybridní války – nekinetických operací prováděných mimo jiné Ruskou federací a ozbrojenými silami Běloruska.

Jak hodnotíte situaci na hranici a celkově migrační tlak?
Každý den, 365 dní v roce, 7 dní v týdnu a 24 hodin denně, přibližně 17 tisíc polských vojáků střeží hranici tak, aby nedošlo k nelegální migraci na území našeho státu.
Je to obzvlášť důležité, protože existují případy, kdy osoby překračující hranici mohou mít různé vazby nebo zkušenosti, které potenciálně představují hrozbu. Proto je služba na hranici a potírání těchto jevů tak důležité. Poprvé v životě jsem se setkal se situací, kdy složky, které by ze své podstaty měly hranici chránit, v některých případech její nelegální překračování usnadňují. Proto musíme z naší strany dělat vše, abychom tomu zabránili. Netýká se to jen naší země, protože jsme vnější hranicí nejen Evropské unie, ale i NATO – naším cílem je zajistit bezpečnost a klid. Jde o to, aby občané mohli normálně fungovat, pracovat, učit se a rozvíjet se, a především cítit se bezpečně.

Máte nějaké nezapomenutelné zážitky ze služby, o které se s námi můžete podělit?
Je jich velmi mnoho. Jak jsem už zmínil, každý den služby je jiný. Samozřejmě existují i těžké a velmi smutné momenty, například situace, kdy ztrácíme naše lidi. To jsou vždy bolestivé zkušenosti a také to patří k realitě této služby. Vzhledem k povaze mé práce se někdy musím účastnit činností tohoto charakteru. Na druhou stranu je ale v každodenní službě mnohem více pozitivních, budujících a uspokojujících momentů.

Měl jste díky službě možnost vidět svět a získat zkušenosti z různých kurzů a výcviků?
Díky službě jsem skutečně procestoval celý svět, účastnil se různých výcviků, kurzů a cvičení. Dá se tedy říct, že je to cesta, která nabízí mnoho možností rozvoje. Proto ji vřele doporučuji lidem, kteří ještě nemají plán do života a chtějí se realizovat. Lze zároveň dělat něco hodnotného a rozvíjet sebe sama.

Jak vypadá mezinárodní spolupráce speciálních sil? Spolupracujete často s jinými státy NATO?
Mezinárodní spolupráce probíhá neustále. V praxi spolupracujeme s mnoha státy NATO. V rámci komponentu speciálních sil působí také mnoho styčných důstojníků, takže tato spolupráce je velmi široká a probíhá na mnoha úrovních.

Jak hodnotíte spolupráci států regionu a vnímání hrozeb v zemích u hranic Ruské federace?
Státy ležící blízko hranic Ruské federace si skutečně více uvědomují hrozby a jsou také velmi odhodlané bránit svou bezpečnost. Je velmi dobře, že můžeme počítat s podporou spojenců – i v posledních incidentech souvisejících s útoky dronů na území Polska jsme viděli zapojení a pomoc, také ze strany české armády, která nás podporuje v boji proti těmto hrozbám.

Jakou radu byste dal lidem, kteří uvažují o kariéře v armádě?
Myslím, že každý občan naší země, stejně jako České republiky, vzhledem ke geopolitické poloze, by měl mít základní dovednosti v používání zbraní.

Tedy základní dovednosti zacházení se zbraní, včetně například používání mířidel a střelby?
Ano, jde o to umět správně zacházet se zbraní a v případě potřeby ji umět použít. Viděl jsem to v Izraeli, kde jak ženy, tak muži nosí zbraň, mají ji a umí ji použít v krizových situacích. Hrozba je reálná a musíme ukazovat potenciálním protivníkům, že v případě potřeby budeme schopni bránit svou zemi a vlast.

Co byste chtěl, aby si lidé z akce jakou jsou Dny NATO v Ostravě & Dny Vzdušných sil AČR odnesli ze setkání s Vámi nebo se speciálními silami obecně?
Chtěl bych především lidem vysvětlit, že moderní válka není jen konflikt na Ukrajině. Je to také nekinetická válka, která probíhá i v mediálním a informačním prostoru.

Jakou roli plníte jako tiskový důstojník a mluvčí komponentu speciálních sil?
Moje role jako důstojníka a tiskového mluvčího komponentu speciálních sil je také vzdělávat lidi a bojovat proti dezinformacím. Pamatujme, že jeden fake news může způsobit více škody a chaosu ve společnosti než reálné vojenské akce na daném území. Proto je tak důležité zachovat rozvahu, přistupovat k informacím zodpovědně a používat pouze ověřené a důvěryhodné zdroje, aby se člověk nenechal manipulovat druhou stranou.

Jsou takové manipulace dnes snadné?
Bohužel ano, kvůli snadné dostupnosti moderních technologií, včetně umělé inteligence, která dnes umožňuje například výměnu hlasu či obrazu a jejich šíření v mediálním prostoru. Mnoho lidí na to stále naletí. Je třeba být velmi opatrný, protože to může vést nejen k finančním ztrátám, ale také k vyvolání paniky a společenského neklidu. O to také usiluje protistrana – vytvářet atmosféru strachu a dezinformací. Nějakou dobu se objevovaly narativy, že vojenské akce budou velmi rychlé a zásadní. Realita ale ukazuje něco jiného, proto je důležité zachovat zdravý odstup, nepropadat panice a vědomě ověřovat informace místo podléhání dezinformacím.

Jsou speciální síly zapojeny do boje proti dezinformacím a fake news?
Samozřejmě ano, je to také součást mé práce, avšak v rámci operativních činností, o kterých nemohu mluvit z bezpečnostních důvodů. Speciální síly mají rády ticho a klid, v takových podmínkách fungujeme nejlépe.

Jaká jsou motta jednotek, ve kterých jste sloužil?
 V AGATu platí motto: „Síla a oheň, po nás jen popel“. Je to známý slogan, který vytvořil první velitel jednotky, který se později stal také velitelem komponentu speciálních sil – celých polských speciálních sil. Byl jím divizní generál Sławomir Drumowicz. Toto motto je dobře známé a lidé, kteří znají specifika jednotky, vědí, odkud pochází. 

Samozřejmě vychází i ze specifik jednotky, disponující velmi moderním a unikátním vybavením v rámci ozbrojených sil, včetně specializovaných vozidel a výzbroje. Mluvím zde o našich vozidlech MRAP. Je to skutečně jednotka, která bojově podporuje jiné pododdíly, a proto má nejtěžší techniku a vybavení. Jde o nejmodernější a neustále modernizovaná řešení, testovaná a zaváděná tak, aby se udržela nejvyšší úroveň operačních schopností. Často testujeme také prvky nejmodernější výzbroje, aby je pozemní vojsko a další druhy ozbrojených sil mohly následně zavádět do svých struktur. Dá se říct, že vše nejnovější do určité míry prochází přes nás.

Takže je to technologický krok vpřed?
Ano. Je to dáno tím, že často působíme v zahraničí a musíme mít převahu, jak technologickou, tak v oblasti dovedností, nad potenciálním protivníkem.

Děkujeme za rozhovor.
Taky děkuji