Zprávy

Královské kanadské letectvo: Od té doby pořád koukám na nebe // Humans of NATO Days

Když slyšíte jméno „Picard“, většina lidí si vybaví legendárního sci-fi kapitána. Ale tenhle velí skutečné stíhačce. Kapitán Jean-Luc „Picard“ Volodarsky, pilot kanadského CF-18 Hornet, nedávno dokončil nasazení v rámci kanadské operace REASSURANCE – ve Spojeném království při cvičení COBRA WARRIOR 25-2 a v Estonsku na TARASSIS. Nyní vede dvoučlenné bojové formace a trénuje, aby mohl velet čtyřčlenným. V tomto rozhovoru prozrazuje, jaké to je žít si dětský sen, který se změnil ve skutečnost na hraně přetížení, adrenalinu a pečlivé přípravy.

Byl jste bezpečnostním pilotem CF-18 Hornet. Co to znamená?
Ano, byl jsem bezpečnostním pilotem. Letos Kanada - nebo Kanadské letectvo - nemá sólo ukázku, jen taktickou. Loni jsem byl bezpečnostním pilotem pro náš solo display. Je s tím spojena řada velkých a důležitých úkolů. Ale ten nejdůležitější, jak napovídá název, je bezpečnost. Jsem na zemi, ve spojení s pilotem, který předvádí ukázku - akrobacii nad přistávací dráhou poblíž davu. Pilot hlásí rychlosti a výšky, zejména při vertikálních manévrech, a já jsem na zemi, abych ho podpořil a ujistil se, že má minimální výšku na to, aby zas mohl srovnat letadlo.

To je hlavní úkol. Mohu také pomoci při jakýchkoli mimořádných situacích. Pilot se může soustředit na létání - akrobacii blízko davu a blízko země - a já mu mohu začít dávat potřebné pokyny. On nahlas říká varování nebo alarmy, které slyší nebo vidí, a já mu mohu říct, co má dělat.

A nakonec, z estetického hlediska, po přistání s ním mohu provést rozbor a říct mu, jak vystoupení vypadalo z pohledu diváka. Například: „Hele, tenhle vertikální loop nebyl vycentrovaný nad plochou, zkus trochu později zatáhnout,“ nebo „Na konci ten barrel roll nevypadal úplně dobře - zkusíme to trochu upravit.“

Jak dlouho už působíte v kanadském letectvu?
V armádě jsem už 13 let a létám osm. Konkrétně Horneta pilotuji od roku 2020.

Co vás přimělo stát se pilotem? Byl to váš dětský sen?
Byl. Začalo to hodně brzy. V první třídě jsem viděl spolužáka kreslit letadla - to mě zaujalo. Začal jsem kreslit letadla také a zajímat se o letectví. Rodiče mě začali brát na letecké dny, jako je tento, a zbytek je historie. Od té doby pořád koukám na nebe.

Od té doby koukáte na nebe - a teď už pět let létáte s Hornetem. Co máte na tom letadle nejradši?
Nejradši mám létání s piloty z jiných zemí, zvlášť ve vizuálních manévrech - tomu říkám „efemerida“. Hodně lidí tomu říká dogfighting. Létat proti stíhačkám jiných národů je vždycky vzrušující.

Jak vypadá váš typický pracovní den?
Na své práci mám rád, že žádný den není stejný. Ráno přijdu do práce a začnu administrativou — administrativa může být trochu nudná, ale jako důstojník na základně se podílíte na jejím chodu. Takže e-maily, organizace, komunikace mezi jednotkami.

Pak se dostanu k létání - to znamená hodně příprav. Studuji postupy, kontroluji počasí, zjišťuji požadavky na vzdušný prostor, koordinuji s různými jednotkami, aby mise proběhla úspěšně.

Pak následuje formální briefing se všemi zúčastněnými, samotný let a po přistání debriefing. Bereme si čas na zhodnocení všeho, co se během mise stalo, abychom se zlepšili.

Jaké poselství byste předal mladým lidem, kteří sní o tom stát se piloty?
Když jste mladí a sníte, říkám: nepřestávejte snít. Užijte si to. Pokud je vaším snem letectví, učte se o něm. Čtěte o něm. Navštěvujte letecké dny, muzea. Buďte co nejvíc v kontaktu.

Na střední škole se příliš nestresujte známkami. Jsou důležité, ale nemusíte být superstar - stačí úsilí. Zkoušejte různé věci: sportujte, hrajte na nástroj, učte se nové věci, osvojte si dobré návyky.

Na vysoké škole a při vstupu do armády - a dokonce i během armádního výcviku - je klíčem k úspěchu konzistentní úsilí. Pokud to budete dělat, máte velkou šanci, že se váš sen stane realitou.

Je na vaší práci něco, co by lidi překvapilo?
Myslím, že nejvíc překvapí množství přípravy, které jako piloti děláme. Ve filmech nebo na airshow vidíte tu zábavnou část - létání. Ale nevidíte obrovské množství příprav předtím a rozbory potom. Mnoho hodin trávíme diskutováním o detailech. Strávím mnohem víc času na zemi než ve vzduchu. Někdy jen sedím a čtu. Není to vždycky ta zábavná, vzrušující část.

Pokud to převedete na procenta, jak by to vypadalo?
Pro představu: létat dvakrát týdně je docela normální, plus jeden nebo dva lety na simulátoru. Typický let trvá hodinu a půl až dvě. Zbytek dne strávím přípravou. Některé mise vyžadují dvě hodiny přípravy, ty složitější až 12 hodin jen pro jeden let.

Je na vás něco, co by lidé nečekali, když vás vidí v letecké kombinéze?
Mám strach z výšek - to by mohlo některé překvapit. A hodně se věnuji vytrvalostním sportům: v létě hodně běhám na dlouhé vzdálenosti a v zimě dělám běžky.

Jak se vám líbí Dny NATO v Ostravě & Dny Vzdušných sil AČR? Jste tu poprvé?
Jsem tady poprvé. Naprosto to miluju. Když jsme v pátek přiletěli - stejně krásný den jako dnes (sobota) - strávil jsem hodně času jen tím, že jsem se díval ven. Je to nádherná část země.

Akce je mnohem větší, než jsem čekal. Loni jsem měl možnost jet na britský RIAT a upřímně, tohle mi ho připomíná - počtem lidí i vystavené techniky. Mnohem víc, než jsem očekával. Velmi mě to ohromilo.

Chcete něco dodat na závěr?
Všem, kteří přišli - moc děkuji. Vaši podporu vnímáme a velmi si jí vážíme. A děkuji za vřelé přijetí Kanady na Dnech NATO. Těším se, že se příští rok vrátíme.

Kapitáne, děkujeme. Bylo nám potěšením.
Děkuji. Díky, že jsem tady mohl být.