Zprávy

Plk. Jiří Němčík, HZS MSK: Práci hasiče nejde dělat jen jako způsob výdělku // Humans of NATO Days

Plk. Jiří Němčík slouží u Hasičského záchranného sboru už více než 28 let. Z pozice řadového hasiče se postupně vypracoval až na náměstka ředitele HZS Moravskoslezského kraje pro IZS a operační řízení a současně ředitele územního odboru Ostrava. V rozhovoru vzpomíná na své začátky u hasičů, mluví o náročnosti zásahů i o zkušenostech z mezinárodních záchranářských misí v zahraničí. Přibližuje také, jakou roli mají hasiči při zajištění bezpečnosti během Dnů NATO v Ostravě & Dnů Vzdušných sil AČR.

Můžete se nám na začátek představit? Kdo je Jiří Němčík?
Dobrý den, oficiálně jsem plk. Ing. Jiří Němčík, MBA a v rámci Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje zastávám funkci náměstka ředitele HZS MSK pro IZS a operační řízení a současně ředitele územního odboru Ostrava. Současně působím v rámci HZS ČR jako velitel odřadů pro mezinárodní záchranářské operace. Neformálně pak otec 2 již dospělých synů, se zálibou ve sportu a rád si poslechnu rockově laděnou hudbu.

U HZS pracujete již více než 25 let. Co vás k tomu přivedlo? Byl to váš dětský sen?
Konkrétně je to již více než 28 let a k práci hasiče mě přivedla spíše náhoda, kdy jsem při blížícím se konci studia na průmyslové škole zvažoval kam dále při studiu vysoké školy. Tím, že jsem rodilý ostravák, tak Vysoká škola Báňská - Technická univerzita byla první volbou a při zjištění, že tenkrát v rámci hornicko-geologické fakulty funguje katedra požární ochrany jsem si uvědomil, že práce hasiče by mě mohla bavit. Byť jsem studium po první ročníku v rámci kterého jsem prošel základním výcvikem a získal osvědčení pro samostatnou činnost hasiče přerušil, věděl jsem, že toto je směr, kterým se chci ve svém profesním životě vydat. V roce jsem 1998 jsem tedy nastoupil k Hasičskému záchrannému sboru města Ostravy a v rámci distančního studia jsem dokončil vysokoškolské vzdělání, a to již v rámci nově vzniklé fakulty bezpečnostního inženýrství VŠB-TU.

Pamatujete si svůj první zásah a to, jak jste ho prožíval?
Upřímně, ten úplně první si už asi nepamatuju, zřejmě nešlo o nic zásadního, ale určitě si pamatuju na ten pocit adrenalinu, když jedete v hasičském autě na majáky. Pamatuji si samozřejmě na první požáry nebo vyprošťování osob z havarovaných vozidel, kdy člověk sám na sobě pozoroval, jak je schopen zvládat tlak a stres pramenící z vypjatých situací.

Co je podle vás na práci hasiče nejtěžší, ale veřejnost to často nevidí?
Dle mého názoru je to míra rizika, kterou hasiči na denní bázi podstupují v kombinaci s až extrémní škálou typů mimořádných událostí, kterým jako hasiči musíme čelit. Z toho pramení vysoké nároky na teoretické a praktické znalosti a schopnosti a v některých situacích i určitou míru flexibility a improvizace. To vše pod tlakem času a ve snaze minimalizovat rizika jak pro zachraňované, tak pro hasiče samotné.

Co vás tahle práce naučila o lidech?
Mám na to dva pohledy. Ten první z pohledu hasičů samotných, kdy si myslím, že tuto práci nelze dělat jen jako způsob výdělku, ale musíte mít v sobě něco, co vám dává smysl pro ostatní riskovat vlastní zdraví či život. Tady si troufnu říct, že ač jsme každý trochu povahově jiný, tak když jde o zásah, v tu chvíli všichni pracují naplno a můžeme se jeden na druhého stoprocentně spolehnout. Ten druhý pohled je na lidi, ke kterým směřujeme v rámci zásahové činnosti, kdy se setkáváme převážně s pozitivní reakcí, v některých případech naši činnost lidé berou jako samozřejmost a bohužel stávají se i případy, kdy někteří občané služby hasičů zneužívají a nelibě nesou skutečnost, že jim v těchto případech nechceme vyhovět.

Jak se změnil váš pohled na práci hasiče během let služby?
Můj pohled na problematiku se samozřejmě měnil se zkušenostmi a zejména s kariérním růstem, kdy se člověk dostává hlouběji do problematiky nejen výjezdové činnosti, ale zejména do administrativních a legislativních oblastí či do oblasti manažerských schopností a dovedností.

Na co jste ve své kariéře nejvíc hrdý?
Těch věcí by asi bylo víc. Asi v první řadě je to můj profesní růst, kdy jsem se propracoval z řadového hasiče až do současné pozice. Dále to byla možnost velet z pozice velitele zásahu při požáru v Českém Švýcarsku, či v pozici velitele odřadu při povodních v Bosně a Hercegovině, zemětřesení v Turecku a ničivých lesních požárech v Řecku a Severní Makedonii. Své zkušenosti pak sdílím v rámci mezinárodních cvičení, kde v pozici trenéra připravuju zahraniční týmy pro záchranářskou pomoc v rámci Mechanismu civilní ochrany Evropské unie.

Jste ředitelem územního odboru v Ostravě. Co si pod tím představit? Co tato vaše role obnáší?
Jak jsem uvedl již na začátku, jsem náměstkem pro IZS a operační řízení, tedy v rámci kraje mám na starosti všechny záležitosti týkající se tzv. “mokrých hasičů”, tedy represe a současně zastávám funkci ředitele územního ředitele Ostravy, tedy mám na starosti chod 6 hasičských stanic, které jsou na území města situovány. Vzhledem k velikosti města a rozmanitosti typů zásahů, které jsou spojeny s průmyslovým charakterem města, dálniční či železniční dopravou, významnými vodními toky, se počet zásahů na mimořádné události jen v tomto městě každoročně ustavuje na počtu, který překračuje i některé kraje v rámci ČR, takže se tady opravdu nenudíme.

Jak vypadá váš typický pracovní den? A jak se liší během Dnů NATO v Ostravě & Dnů Vzdušných sil AČR?
Můj běžný pracovní den je spojen zejména s administrativní činností ve spojení s udržováním chodu odborných oddělení a hasičských stanic, dále s jednáními s partnery, zástupci složek IZS či představiteli samosprávy či dalších organizací. HZS MSK je taktéž velmi aktivní v různých projektech, takže i tady je oblast ve které se angažuji. Navíc ještě v některé dny vykonávám funkci velícího důstojníka pro územní odbor Ostrava či funkci krajského řídícího důstojníka, tedy funkce, kdy přebírám velení u mimořádných událostí, které generují vyhlášení vyšších stupňů poplachu a tedy nutnost strategického řízení z důvodu rozsáhlých či komplikovaných podmínek zásahu a velkého počtu sil a prostředků. Co se týče Dnů NATO, tam působím ve štábu, který koordinuje činnost složek IZS v rámci zajišťování bezpečnosti akce. 

Můžete lidem přiblížit, jakou roli mají hasiči během Dnů NATO v Ostravě & Dnů Vzdušných sil AČR? 
Pominu-li statické či dynamické ukázky techniky, tak z hlediska zajišťování bezpečnosti akce máme k dispozici mobilní operační středisko, tedy vozidlo, ve kterém 2 dispečeři krajského operačního a informačního střediska HZS MSK, mají online přístup do systému operačního řízení a jsou schopni v případě potřeby disponovat jednotkami požární ochrany a nasazovat v případě potřeby konkrétní síly a prostředky. To vše běží na základě odsouhlaseného systému spolupráce se všemi zainteresovanými složkami, tedy PČR, Zdravotnickou záchrannou službou, AČR, bezpečnostní agenturou atd. Navíc na místě působí požární hlídky a “předsunuté” jednotky sborů dobrovolných hasičů obcí, kteří po celou dobu akce zajišťují okamžitou reakci na případ požáru či události vyžadující naší součinnost.

Je něco, co návštěvníky Dnů NATO v Ostravě & Dnů Vzdušných sil AČR možná překvapí, pokud jde o práci hasičů během akce - a třeba i mimo ní?
Snažíme se v rámci statických a dynamických ukázek představovat novinky či speciální kusy techniky, o kterých možná spousta návštěvníků neví, že existují. Navíc každoročně máme na místě stánek preventivně výchovné činnosti, kde si mohou návštěvníci hravou formou vyzkoušet některé znalostní či vědomostní hry např. i s využitím virtuální reality nebo si prohlédnout nejčastější zdroje vzniku požáru, mezi něž nově významně vstupují požáry elektrokoloběžek a elektrokol.

Máte ze Dnů NATO v Ostravě & Dnů Vzdušných sil AČR nějaký moment, který vám utkvěl v paměti?
Pro mě jsou Dny NATO vždy velmi významnou akcí, která pro mě krom pracovních povinností znamená možnost vidět trendy v oblasti obrany a bezpečnosti, což v dnešní geopolitické situaci je velmi aktuální téma. Současně je to místo, kde se mohu setkat se zajímavými či významnými osobnostmi.

Dny NATO prezentují mezinárodní spolupráci a vy se též věnujete mezinárodní záchranářské pomoci. Jaká je v tomto vaše role? 
V rámci mezinárodní záchranářské pomoci jsem v pozici velitele odřadů, tedy speciálních týmů, které poskytují specifický způsob pomoci. Jedná se zejména o týmy pro vyhledávání osob ve zřícených budovách (USAR), záchranu osob z vodní hladiny za pomoci člunů (WASAR), hašení lesních požárů za pomoci vozidel, hašení lesních požárů za pomoci vrtulníků či modul pro vysokokapacitní čerpání. Jak jsem uvedl již dříve, díky zkušenostem nabytým zejména z reálných nasazeních, působím v rámci mezinárodních cvičení taktéž jako trenér zahraničních týmů, které se připravují pro dosažení úrovně umožňující efektivně zasahovat v reálných podmínkách rozsáhlých mimořádných událostí.

Jak se z vašeho pohledu liší např. zásah v Hřensku - což byl největší požár v Česku, na němž spolupracují hasičské jednotky z celé republiky - a v Turecku, kam se sjedou záchranářské týmy z mnoha zemí?
Zásadní rozdíl je samozřejmě v činnostech, které jsou spojeny s danými typy mimořádných událostí, ale taktéž v úrovni koordinace a spolupráce nasazených jednotek. Z hlediska koordinace je samozřejmě jednodušší práce v rámci ČR, kdy HZS krajů a jejich vybavení je do jisté míry standardizováno, hasiči pracují dle stejných taktických postupů a řízení na strategické úrovni má jasná pravidla. U zahraničních misí je situace komplikovanější, kde vstupuje do hry právě rozdílnost v používaných postupech, technice, technických prostředcích, vznikají komunikační problémy např. díky jazykové bariéře atd. Proto se právě jak Organizace spojených národů v oblasti USAR týmů, tak Mechanismus civilní ochrany Evropské unie pro ostatní typy týmů snaží připravit systémem certifikací a klasifikací týmů unifikaci postupů a vybavenosti týmů pro co nejefektivnější možnost koordinované spolupráce směřující k záchraně osob, majetku a životního prostředí. Je potřeba si uvědomit, že postižená země má povětšinou zcela vyčerpané kapacity záchranných složek, tudíž základním úkolem zahraničních týmů je napojit se do jejich systému velení a s co nejmenšími nároky (např. na ubytování, stravu atd. kterou si zahraniční tým umí zajistit vlastními logistickými prostředky) poskytnout maximálně efektivní koordinovanou pomoc.

Co byste vzkázal někomu, kdo sní o tom, že z něho jednou bude profesionální hasič? 
Jako člověk, který celý svůj profesní život zasvětil hasičině, bych mu vzkázal, aby se toho držel, protože pokud uvnitř bije srdce záchranáře, tahle práce nebo možná lépe řečeno poslání mu ho může naplnit. Na druhou stranu to není zadarmo, je potřeba být ve 100% kondici fyzické i psychické, být otevřený učení se novým věcem a jít do toho s vědomím možného rizika.

Chcete na závěr ještě něco dodat, nebo něco vzkázat našim fanouškům a návštěvníkům?
Na závěr bych chtěl organizátorům Dnů NATO popřát, aby stále byly podmínky, za kterých bude moci tato významná akce pokračovat, návštěvníkům, aby si vždy mohli užít skvělou zábavu a pokud možno krásné počasí a nám všem, aby se předváděná technika využívala pouze pro účely ukázek.